Květináč patří i na zahradu

Kytky v květináčích je téma s mnoha řešeními. Solitérně umístěná nádoba může být ústředním objektem zahradní kompozice, ze skupina stejně osázených květináčů lze vytvořit sympatickou minizahrádku na schodech, dvorku nebo u vstupních dveří.

Podle volby osázení a seskupení tak dům získá originální zelený či barevný rámec, stylově propojující dům a zahradu.

Nejčastěji se stěhují ven ze skleníků a domů exotické rostliny – palmy, oleandry, bugenvilea či vavříny.

Subtropy na terase

Kvetoucí kytky v květináčích lze vidět na každém schodu, výstupku či kamenném prostranství ve Francii, Itálii či Chorvatsku. Stafáž keramických či terakotových květináčů barevně kontrastuje s bělostí tamních kamenných staveb a vyvolává v kolemjdoucích pocit radosti. A stále častěji je mobilní zeleň k vidění i u nás. Ze subtropických rostlin lze totiž vytvořit množství specifických kompozic, které ladí s každý domem.

A když se jedna sestava okouká, stačí květináče přeskupit a všechno je jinak. Harmonicky působí nejen barevně kvetoucí rostliny, ale tvarově upravené buxusy a velké stromové bonsaje, které dají domu exotický ráz a zjemní i jeho geometrii.

Nápady do zahrady

Vyšperkovat květináči lze i zahradu: cestičku vedoucí travnatou plochou oživí glazovaná žardeniera s několika miniaturními koniferami, skalku dotvoří bonsaj v keramické misce.

Úžasný efekt lze vytvořit i z obyčejné věci v neobyčejném aranžmá: plastový květináč s muškátem, kterého by si nikdo nevšiml, lze postavit na malou „palandu“ zapuštěnou do hranice vyrovnaného dřeva a zajímavý kontrast je tady.

Jako dekorativní obydlí pro květiny, třeba i jen obyčejné afrikány, posouží i dřevěného „nádoby“ vyrobené vykotlaných pařezů či z opracovaných novotvarů rostoucích na břízách.

Kombinace rozlehlé travnaté plochy a s několika vzrostlými solitérními stromy a dřevěnými artefakty osázenými běžnou zelení působila svěže a neotřele.

Že kytky nemusí sedět jen v menších květníkách, dokazují zas majitelé kamenných koryt, která skvěle zakývají nedostatky zahrady a rámují hluché zahradní partie. Stačí do nich zasadit jednoduchou sestavu netřesků, pár zvonků, jalovec, jeden či dva čarověníky či trs ozdobné trávy.

Keramika

Keramika na našem trhu se liší nejen kvalitou zpracování, ale i vlastnostmi a cenou. Kromě šamotové hlíny se pro venkovní užití hodí i kamenina – oba materiály jsou nepropustné a díky vysoké teplotě vypalování i pevné. Běžná, tzv. přírodní terakota je křehká a nasákavá, vhodná spíše pro jižní klima, ale je cenově dostupnější.

Na výběr je množství tvarů, barev a povrchového zpracování – od hliněných hrnců až po glazované květnináče.

Pro umístění do záhonů se hodí jednoduchá keramika bez glazury, hezky se tu vyjímají i staré drátované nádoby, na terasu je určená kvalitnější a dražší glazovaná keramika – tvořící většinou obal pěstebního kontejneru s rostlinami.

Na malém prostoru – v atriu či na dvorku vynikne sbírka květináčů stejného designu, ale v různých velikostech a barvách.

Naše ukázka pochází ze zahrady manželů a keramiků Zbyška a Veroniky Hrubých z Prahy.

Originální květináče mohou také zdobit terasy svažitých zahrad usazené na kamenné či betonové zdi. Zasadit si do nich lze vše – od meruňky z pecky až po trs jahodníku.

Nejlepší je hliněný květináč

Klasický hliněný květináč bez glazury a kvalitně vypálený je pro kytky nejlepší. Porézní povrch zajišťuje cirkulaci vzduchu a dobrou vzlínavost vody, zabraňuje přehřívání kořenů. Dalším obalem, v kterém také většinou květinu koupíme, je plastový květník. Jeho výhodou je nerozbitnost a nízká cena, ale květináč neumí hospodařit s vodou.

A v plastových nádobách tmavé barvy se rostliny na slunci „uvaří“. Kytkám se dobře vede i v květináčích a obalech ze světlého kamene, ze dřeva, případně proutí či ratanu. Při výběru platí pravidlo: světlé barvy slunce odrážejí, tmavé absorbují světlo i teplo.