Jak šetřit vodou i energií

Pitná voda je základní podmínkou pro komfortní provoz domácnosti a její spotřeba je u nás vysoká. Za dodávky vody ale platíme stále víc. Také ceny energie potřebné pro její ohřev rostou. Je proto třeba myslet na úspory.

Cena vodného trvale roste a průměrně se pohybuje v desítkách korun za kubík podle podmínek jednotlivých dodavatelů. Vody, která přitom bez užitku denně z domácnosti mizí do kanalizace, je překvapivě mnoho. Uvažování o úspornějším režimu proto může rodinnému rozpočtu ušetřit nezanedbatelné částky.

Největší spotřebu má koupelna

Podstatná část spotřeby vody padá na péči o tělo, tedy na mytí a koupání. V pomyslné „první linii“ pokud jde o spotřebu vody tedy stojí koupelna – mytí, sprchování a koupele představují kolem 40 % celkové spotřeby vody. Jedním z tipů jak snížit spotřebu „hygienické“ vody je dát přednost sprchování před naplněnou vanou. Sprchování totiž spotřebuje až třikrát méně vody než koupel ve vaně. I při vlastním sprchování se ale dá ušetřit – slouží k tomu úsporné sprchové hlavice. K úspoře přispěje i stop-ventil, který díky systému START – STOP automaticky zastavuje po určeném čase vodu a brání tak plýtvání. S pomocí START – STOP systému lze ušetřit až 30 % sprchové vody.

Ani využívání umyvadla by nemělo při šetření vodou stát mimo naši pozornost. Problém způsobují často špatně těsnící baterie. Pro příklad jediný kapající kohoutek „spotřebuje“ až sto litrů vody, pokud přitom jde o vodu teplou, můžeme přičíst ještě energetickou ztrátu 11 kWh. Spolehlivým řešením bývají kvalitní pákové baterie, které jsou navíc ekonomičtější i pokud jde o míchání studené a teplé vody – zkracují čas pro nastavení proudu vody na potřebnou teplotu. Také v případě,že zvolíme jejich správný typ perlátoru s průtokem dva až tři litry vody za minutu, ušetříme.

Vodou nemusí plýtvat ani toaleta

Za další „černou díru“, v níž může zbytečně mizet draze zaplacená pitná voda, je toaleta. Její podíl na spotřebě domácnosti dosahuje až třicet procent. Jednou z cest k úspoře je tzv. duální splachování, na jednom spláchnutí tak lze ušetřit až osm litrů vody. V případě čtyřčlenné rodiny to představuje úsporu kolem pětadvaceti kubíků pitné vody za rok. Splachovací nádrž by také měla být dokonale těsná, protékání netěsnostmi totiž může způsobit mnohonásobně vyšší ztráty než třeba běžný netěsnící kohoutek baterie.

Skutečně ekologickou metodou jak nevypouštět náročně upravenou pitnou vodu do kanálu je využití systému zadržování a využití dešťové vody. To je ale možné běžně použít jen v rodinných domech a instalace takového systému představuje náročný zásah (vybudování nádrže atd.).

Šetrné vaření i praní

Bez vody se ovšem neobejde ani žádná kuchyně, kde vodu používáme k přípravě pokrmů a mytí nádobí. První z těchto dvou účelů nepředstavuje zpravidla extrémní spotřebu vody a ani mytí nádobí nemá velký podíl na celkovém množství v domácnosti spotřebované vody – jde asi o 7 až 10 %. I v kuchyni ale můžeme volit mezi šetrným chováním a plýtváním. Pokud nádobí myjeme v proudu teplé vody, musíme počítat až s trojnásobnou spotřebou vody i energie proti  mytí v napuštěném dřezu. Myčka pak vychází z pohledu šetrného přístupu ke spotřebě vody asi nejlépe. Moderní myčky nádobí ušetří oproti mytí nádobí pod tekoucí vodou 60 % až 80 % vody i energie.

Spotřebu vody a energie může zvýšit i nehospodárné praní, ovlivní ji již výběr typu pračky. Ty s předním plněním mají proti pračkám s plněním shora až třikrát nižší spotřebu vody. Tipem pro šetrné praní je pak správná volba praní různých typů prádla tak, aby pračka byla vždy naplněná. Pokud jde o energie, rozhoduje volba teploty, s jakou program prádlo pere. I pro praní lze využít dešťovou vodu, nároky na její úpravu pro tento účel jsou ale vyšší než u splachování.

Energii zachrání výměník

Nezanedbatelnou část spotřebované vody v domácnosti je třeba ohřívat. Sprcha má většinou teplotu mezi 37 – 40°C, a je jí třeba i k běžnému mytí nádobí v dřezu nebo v tekoucí vodě. Do odpadu přitom odtéká voda o teplotě jen o několik málo stupňů nižší a tato energie (za kterou platíme) pak slouží pouze k „vyhřívání“ kanalizačního potrubí. Voda  přitom předá jen necelých 10 % své tepelné energie.

Problém můžeme z části vyřešit díky zajímavému patentu – výměníku. Ten tepelnou energii vody získá zpět. Pracuje na obdobném principu jako ventilace s rekuperací tepla. Výměník je umístěn do odtoku vody a studená voda z vodovodního řadu v něm odebírá teplo odpadní vodě, ohřátá se pak přivádí do směšovací baterie na její studenou stranu, kde se pak pro sprchování směšuje teplá voda (ohřátá klasicky) s vlažnou, předehřátou ve výměníku. Účinnost zařízení se pohybuje mezi 20 až 50 %.