Dušičkový čas a výroba dušičkové dekorace

Památku zesnulých nebo také Dušičky si tradičně připomínáme 2. listopadu. V tento čas bychom se měli trochu pozastavit a oprostit se od starostí všedních dní. Zavzpomínat na ty, kteří už nejsou mezi námi. Tradičně je tento den spojený s návštěvou hřbitova, zapalování svíček a luceren, na hroby zesnulých se nosí různé květinové dušičkové dekorace. Protože i já už mám v nebi pár andělů, kteří dohlíží na mě a mou rodinu, mají pro mě Dušičky velmi nostalgický náboj.

Mnozí bohužel vnímají návštěvu hřbitova jako povinnost. Jiný den, než právě na Dušičky si sem cestu nenajdou – což o to, ale bohužel si mnohdy na své blízké zesnulé během roku ani nevzpomenou. Každý to ale máme nastavené jinak. Já často vzpomínám na své blízké, kteří už nejsou mezi námi, prostě proto, že jsem je měla ráda, a protože mi chybí. Během roku často jen tak zapálím doma svíčku a tiše si na ně vzpomenu… No zcela upřímně, cestu na hřbitov také nalézám zřídka, ale o tom to není. Je to hlavně o vzpomínce…

Na Dušičky nosíme na hřbitovy různé dušičkové dekorace, květiny a svíčky.

V dušičkovém období ale na hřbitov vždycky zajdu. Nejraději v dobu, kdy den přechází v noc. Trochu morbidně se mi líbí poklidná ničím nerušená atmosféra pohlcená do plamínků stovek zapálených svící. Někdy nesu jenom svíčku, jindy řezanou květinu do vázy, květináček oblíbených chryzantém nebo nesmrtelného vřesu. Jindy si dám tu práci a připravím doma dušičkovou dekoraci.

Výroba dušičkové dekorace

Letos jsem se rozhodla doma vyrobit květinovou dekoraci do žardinky. Nemyslím si o sobě, že bych byla nějak extrémně zručná, ale tvořit mě baví. A tím spíš, když během rukodělné činnosti můžu, možná trochu pateticky, věnovat vzpomínku těm, na jejichž místo posledního odpočinku následující den žardinku položím.

Takovou dekoraci na hřbitov zvládnete snadno vyrobit i vy. Stačí k tomu jen chuť a pár drobností.

K výrobě těchto dušičkových žardinek mi stačily menší květináčky – žardinky, naplněné a zatížené pískem. V obchodě jsem koupila pár hřbitovních svící a trs umělých květin za pár kaček. Zahrada mi pak dala větvičky pichlavého jalovce a několik snítek mahonu. Doma jsem našla kousek stuhy na mašli.

Do květináčku jsem nejprve do písku umístila lucerničku se svíčkou a postupně začala zapichovat větvičky. Od největších po ty menší. Nakonec stačilo zapíchnout mašli, kterou jsem vytvořila ze stuhy pomocí drátku, přidat umělé květiny a jednu borovou šišku, kterou během tvoření, bůh ví odkud, přinesla dcerka. Konstatovala, že se mi ty kytičky moc povedly, a že by si aspoň jednu ráda dala do pokojíčku…

Nastalo tedy vysvětlování, že je odneseme na hřbitov na hrobeček, protože je svátek Památka zesnulých – Dušičky. No už v tu chvíli jsem tušila, že se na mě snese déšť otázek, co že to ty „dušičky“ vlastně jsou a proč se slaví.

Na výrobu dušičkové dekorace budete potřebovat žardinku, zelené větvičky, svíčku a drobné dekorace – květ, mašli nebo různé přírodniny. Dekorace by však měla zůstat střídmá a vkusná.

Proč se vlastně slaví Dušičky?

Oslava Dušiček se odvíjí od Svátku Všech svatých, který slavili již naši předkové, staří Keltové. Ten svátek byl také nazývaný samhein a připadal na dobu 1. listopadu. Keltové věřili, že je to do čas kdy se stírá hranice mezi světem mrtvých a světem živých. Věřilo se, že duše mrtvých se tento den vrací zpět na zem. Světlem – ohni a zapálenými svícemi – pak živí ukazovali mrtvým cestu na tento svět.

S nástupem křesťanství byl tento pohanský svátek postupně nahrazen Dušičkami – dnem, kdy vzpomínáme na své zesnulé.

Do dnešních dní se nám udržela nejvýznamnější tradice dodržovaná v tento den – tedy cesta na hřbitov. Zdobení hrobu květinami a zapalování svíček. Dělali to naši předkové a děláme to i my. Květiny a svíčky symbolizují víru ve věčný život.

Naše praprabáby však znávaly a držely mnohem více zvyků pojících se s Dušičkami. Věřilo se, že duše mrtvých v tento den vystupují z Očistce, aby si odpočinuly od pekelných muk. Lucerny proto místo olejem bývaly naplněné máslem, aby si duše mohla potřít spáleniny. Navečer se pilo mléko, někdo se jím dokonce postříkal, to aby duši zesnulého ochladil.

Peklo se také symbolické pečivo ve tvaru bochánků nebo kostí – rohlíků. Pečivem se pak obdarovávali chudí, pocestní a žebráci.

Naši předci také bývali mnohem zbožnější než my. Chodili do kostela a často se modlili. Ke zvláštním příležitostem a prosbám se vztahovaly různé modlitbičky. Jedna taková se dochovala i za mrtvé. Lidé se jí modlili právě na Dušičky:

Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme!
Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat…
V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,
modlíme se tiše, při nich za dušičky.
Poslední již svíce, zvolna dohořívá,
za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná.

Světlo svíčky posvítí v magický dušičkový den mrtvým při cestě zpět do světa živých.

Co mají společného naše Dušičky a Halloween?

Tyto dva svátky mají společné kořeny právě u Keltů. Z Irska, kde Keltové také pobývali, se tradice oslavy Svátku Všech svatých rozšířila do Ameriky. Opět je zde víra, že v tento den se prolíná svět mrtvých a živých. Živí zapalovali svíce v lucernách z vydlabaného tuřínu, aby se duše mrtvých mohla ohřát a posvítila si na cestu světem lidí. Z toho také pramení zvyk vydlabávání dýně a zapálení svíčky uvnitř.

Navíc se s tímto zvykem pojí legenda o opilci Jackovi, který se snažil vyzrát na ďábla.

Oba tyto zvyky tedy mají společný základ, i když v odlišném prostředí se dodržují odlišné tradice.