Roubenky a jiné stavby z masivního dřeva

Dřevostavby, roubenky, sruby, zdravé bydlení, tradiční řemeslo, ruční versus strojové opracování… To jsou jen namátkou některá z dnes hojně skloňovaných témat, týkající se bydlení, přírodních materiálů a řemesla.

 Již kolem10 let se prakticky i teoreticky řemeslným zpracováním dřeva osobně zabývám, a tak bych se na těchto řádkách se čtenáři rád podělil o některé své zkušenosti a pohledy na různá, výše zmíněná témata.

Minislovníček

Dřevostavba – dům, jehož základní nosná konstrukce je ze dřeva.

Rozlišujeme:

• rámové konstrukce – u nichž nosnou konstrukci tvoří lehký dřevěný rám vyplněný izolací (zvenčí a zevnitř opláštěný například sádrokartonem, OSB deskami, dřevěnými palubkami…)
• konstrukce z masivních trámů či klád (roubenky či sruby), přičemž trámy či klády jsou zároveň nosnou konstrukcí domu i funkční izolací jeho stěn.

Roubenka – označujeme jí tradiční český dřevěný dům, postavený z trámů kladených vodorovně na sebe, v rozích zatesaných na klasickou „rybinu“ (trámy v rozích nepřesahují).

Srub – rozumíme jím dřevostavbu z masivních odkorněných klád či prizem (kláda seřízlá či otesaná ze 2 bočních stran), které jsou v rozích do sebe zatesané sedlovými spoji, přes které klády pokračují a vyčnívají ven ze srubové stěny.

Co, jak a proč stavíme

Zabýváme se stavbou roubenek, srubů, krovů, pergol a dalších tesařských konstrukcí s celodřevěnými spoji (dlaby, čepy, dubové kolíky, rybinové spoje…), tak aby povrch konstrukce byl opracovaný ostrým ručním nástrojem (dláto, tradiční ruční hoblík, širočina). Ručně opracované konstrukce bez kovových spojovacích materiálů mají jak praktický, tak i vzhledový význam. Na kovových částech konstrukcí často kondenzuje voda (základ pro hnilobu dřeva), navíc kovové spoje nejsou příliš pružné a postupně může dojít k únavě materiálu. Oproti tomu celodřevěné spoje a konstrukce mohou mít trvanlivost mnoho set let, jesliže je zabezpečeno dostatečné odvětrání a zastřešení konstrukce. Ručně opracovaný povrch dřevěných konstrukcí má nezaměnitelný plastický,živý,„teplý“ ráz, navíc je trvanlivější vzhledem k vlhkosti a dřevokazným škůdcům, než povrchy opracované elektrickým nářadím (brusky).

Bydlení v masivní dřevostavbě (roubence, srubu) je velmi zdravé, prý vhodné pro alergiky. Celodřevěná stěna domu „dýchá“ (technicky řečeno je difuzně otevřená), a tudíž přirozeně odvětrává pachy a vlhkost z interiéru. Dřevo navíc patří k materiálům, které pohlcují elektromagnetické vlnění (první generace mobilů měly uvnitř masivních dřevostaveb výrazně slabší signál). 

Řemeslo a průmysl

Při výrobě dřevostaveb a jiných tesařských konstrukcí se řemeslo a průmysl neustále prolínají, doplňují, ale jsou i v rozporu.

Průmyslově vyráběné roubenky a krovy na programovatelných CNC strojích dosahují úctyhodných přesností a rychlosti výroby, pracují však s naprosto rovnými, stejnými, rovnoběžnými, často lepenými profily (hranoly, fošny…), takže konečný výrobek má „sterilní“, průmyslový ráz. Oproti tomu při ruční výrobě se můžeme, a snažíme, zaobírat různými nepravidelnostmi ve dřevě, které zapracujeme do celkové konstrukce. Můžeme při výrobě roubenek používat přirozené konické klády a trámy, ručně otesat či ohoblovat povrch a zabývat se drobnými detaily tak, aby celkový vzhled konstrukce „hrál“ jednu příjemnou živou melodii. Abyste měli chuť si na stavbu s pocitem radosti sáhnout. Kolik však lidí, tolik uší…a každého osloví něco trochu jiného.

Zajímavé je, že ruční a průmyslová výroba roubenek a srubů vychází cenově velmi podobně. Velké firmy mají značné náklady na drahé stroje, výrobní prostory a kanceláře, zatímco my „malovýrobci“ řemeslníci zase trávíme více času samotnou výrobou. U menších konstrukcí (pergoly, zahradní domky,…) se  může cena dle způsobu opracování a spojení jednotlivých prvků lišit až dvojnásobně. Ruční opracování a výroba celodřevěných spojů, které upřednostňujeme,trvá samozřejmě déle, než prosté přišroubování „chlupatých“ trámů a fošen k sobě.

Kurzy tradičního tesařského řemesla

V dnešní době nám chybí čím dál více propojení s vlastní fyzickou prací, s radostí i strastmi při vlastnoruční tvorbě něčeho nového. Rozhodl jsem se tedy letos uspořádat první ročník tesařských kurzů,kde si účastníci (i nezkušení) mohou vlastnoručně vyrobit nějakou konstrukci a tu si odvézt domů. Se zapůjčeným nářadím zjistíte, že je ve vašich silách vytvořit dílo,k němuž byste se sami nejspíš neodhodlali.

Na nejkratším čtyřdenním kurzu si vyrobíte vlastnín dřevěnou lavici za použití ručních nástrojů a celodřevěných tesařských spojů. Dvoutýdenní kurz je pak určen pro ty, kteří chtějí do řemesla proniknout hlouběji a postavit si vlastní (nebo pomáhat druhým) pergolu, altán, zahradní domek apod. Nejdelší měsíční kurz je pak pro ty z vás, kteří se chcete naučit stavět roubenku či srub (na kurzu do velikosti půdorysu 12metrů čtverečních). Opět je možnost budovat vlastní projekt či pomáhat někomu jinému.

Pracujete-li s ručními nástroji, které využívají pouze vaši sílu a zkušenost,zjistíte záhy, že s nimi a se dřevem,které opracovávají,začínáte žít. Že postupně zdokonalujete své řemeslo,ale že i řemeslo vychovává vás…

Autor: Robert Malý (v.s.ř. Hoblina)

Moje cesta k řemeslu a ke dřevu

Během studia na stavební fakultě ČVUT jsem čím dál silněji cítil, jak mě práce v kanceláři a výhradně „hlavou“ příliš neoslovuje, že mě baví a láká si práci osahávat i vlastníma rukama. Začal jsem číst různé knihy o srubech a roubenkách a následně se rozhodl pro měsíční kurz tradičního lidového stavění ze dřeva v norském městečku Rauland v oblasti Telemark. Na kurzu jsem byl nadšený z krásy ručního opracování dřeva a dřevěných konstrukcí a s konečnou platností jsem se rozhodl pro cestu k tradičnímu řemeslu,roubenkám, srubům a jiným tesařským konstrukcím. Po dokončení stavební fakulty jsem tedy neotálel a odjel s kamarádem na dva roky do Norska.

Kromě práce na tradičních norských ručně opracovávaných srubech jsme se zúčastnili i dalších kurzů a seminářů (výroba tradičních norských travnatých střech, pálení tradičního norského dřevního dehtu v milířích – pro nátěry starých dřevěných kostelů, norské techniky opracování dřeva při výrobě tradiční lidové architektury). Po návratu do Čech jsem se začal zase více zabývat stavěním a studiem české tradiční lidové dřevěné architektury, následovala replika ručně otesávané podšumavské roubenky, krovy, pergoly…

Volné sdružení řemeslníků Hoblina: www.roubenkyAsruby.cz