Únor v zahradě

Únor sice není nejchladnějším měsícem v roce, ale když během něj udeří mrazy, dovedou zahradu potrápit. Na druhou stranu – únor, to už vlastně začíná předjaří. Zahrada se pomalu začíná probouzet.

Únorový mráz je dobrý i škodlivý. Zlikviduje část zárodků plísní a hmyzích škůdců. Dlouhotrvající holomráz ovšem uškodí těm dřevinám a trvalkám, které se ke sklonku měsíce už začaly probouzet ze spánku. A prověří také kvalitu jezírek a dalších vodních děl.

Ledový krunýř

Na tekoucí vodě nijak nevadí a občas i vytváří krásné ledové kaskády a rampouchy. Na jezírku s rybami by se ale neměl uzavřít na dlouho. Jejich metabolismus je sice zpomalený a studená voda obsahuje více kyslíku než teplá, ale vydechovaný oxid uhličitý a vylučovaný čpavek musí z vody ven.

Už někdy sousedi nad vámi celý den vrtali a tloukli do zdí? Podobně se cítí ryby při prosekávání ledu. Je tedy lepší, aby jezírko s rybami vůbec nezamrzlo. Stačí jen malý otvor. Toho docílíme třeba silným kusem uprostřed provrtaného polystyrénu položeného na hladinu nebo ponořením slabého topítka, které kolem sebe udrží teplotu vody těsně nad nulou. Věc řeší i permanentní přítok a odtok vody, samozřejmě z potrubí uloženého dostatečně hluboko pod povrchem, aby neprasklo.

Krása evergreenů

S Louisem Armstrongem si můžete pobrukovat „What a Wonderful World“ a přitom se kochat vlastními „evergreeny“, tedy stálezelenými rostlinami.

Přes zimu zůstaly zelené nejen jehličnany, ale i spousta keřů, třeba zimostráz, bobkovišeň, cesmína a pochopitelně pěnišníky. Temnou zeleň si udrží zdi porostlé břečťanem nebo záhony s kobercem brčálu alias barvínku. K tomu připočtěme mrazuvzdorné juky nebo opuncie a také vřesovištní keříky.

Nejen u širokolistých pěnišníků je nutné myslet na to, že i v zimě odpařují z listů vodu. Proto je neohrozí ani tak mráz, jako spíše uschnutí. Je dobré všechny stálezelené dřeviny během oteplení občas zalít, zejména pokud už dlouho nepršelo a neležel sníh.

A ještě k něčemu je únor, zejména pak bílý únor, dobrý. Můžeme se naposledy zamyslet, jestli chceme některé stálezelené rostliny přesadit, vymýtit nebo dovysadit. Už na jaře na to nastane ten správný čas a těch pár týdnů takto vymyšlené plány udrží v hlavě i ti největší sklerotici.

Už kvetou vřesovce

V únoru už jsou v plném květu něžně růžové polštáře vřesovců. Také kalina vonná nebo vilíny vykvetly. V jižních chráněných expozicích už možná vykvetl žlutý jasmín. Ale to správné předjaří vám udělají něžné sněženky a talovíny, které se prokutají posledním sněhovým příkrovem.

Koncem měsíce už možná vystrčí hlavičky i první krokusy. Ani ty se nezaleknou nějakého toho sněhu. A pak na záhonech existuje ještě jeden zimní otužilec: čemeřice černá. Je to statná rostlina, která může vykvést už začátkem února nebo ještě dříve.

Ke kvetení se pomalu probouzí také lísky a nalévají se huňaté pupeny magnolií.

Zahradu navíc zdobí i plody předchozí sezóny: bobule a malvičky hlohyně, skalníků, libavek nebo břečťanu. Ostatně ani suché loňské rostliny nemusí být bez půvabu. Trsy ozdobnic a kortaderií by byla škoda ořezávat už na podzim, vytvářejí po celou zimu výškový světlý kontrapunkt k tmavé zeleni jehličnanů.

Krmit? Nekrmit?

Indiáni označují únor jménem „měsíc hladu“. Inu, naše sýkorky a kosáci obvykle hladem neumírají, ale přesto uvítají, pokud ponecháte krmítko plné ještě během celého února. Pak už ne, pak je na místě přestat krmit, aby se ptáci před hnízděním rozletěli do všech stran. Nebojte, vaší zahradě i tak zůstanou věrní, pokud tu najdou vhodné podmínky k uhnízdění.

Na krmítku uvidíte především sýkorky, občas přiletí brhlík nebo mlynaříci, ba i strakapoud. Kosi, zvonci a pěnkavy také neodmítnou pozvání, ale musí tu najít vhodná zrníčka a bobulky, navíc raději sbírají potravu na zemi pod krmítkem. Stopy na čerstvém sněhu někdy prozradí, že v zimě rozhodně nespí myšice ani rejskové. A ano, i uprostřed únorového mrazivého rozjímání se může na záhonu nadzvednout čerstvá krtina.

Spolu s námi se na březen těší celá zahrada včetně rostlin a zvířátek. Nebojte se, už to přijde!