Mít na zahradě potok

Voda potůčku, šplouchající po kamenech či sprška kapek z malého vodopádu dopadající na hladinu vodní tůňky či jezírka dává zahradě dramatičnost. Vedle estetického účinku voda ovlivňuje mikroklima zahrady a vytváří prostředí pro vodní nebo vlhkomilné rostliny a živočichy.

Cílem je vybudování biotopu, který je nejen ozdobou zahrady, ale příznivě působí i na naši psychiku. Vždyť už jen prostým posezením a pozorováním života ve vodě rychle zapomeneme na každodenní starosti.

Proto součástí většiny japonských zahrad bývá malý potůček s řadou zákrutů a kaskád, kde každý meandr a peřej má smysl a řád. Dnes kromě vlivů, které přinesly do navrhování zahrad různé kultury – od čínských a japonských před orientální estetiku až k romantickým zahradám římským a později i renesančním, které nakonec vyústily do formálních vodních kompozic a la Versailles, přichází ke slovu přirozenost a úcta k přírodě. Pokud se tedy do vašeho potůčku či kaskádového jezírka nastěhují žáby a budou se v něm koupat a pít ptáci, lze to brát jako důkaz, že se vodní dílo zdařilo a naše zahrada i my sami jsme se stali součástí koloběhu života.

Vyměřujeme koryto

Nejprve vytyčíme tvar (zátočiny a přepady), hloubku a šířku koryta. Na těchto parametrech závisí rychlost toku, širším korytem poteče voda pomaleji a naopak. Na konci koryta vystavíme záchytnou jímku v podobě malého jezírka. Měla by být dostatečně velká, aby v případě zastavení čerpadla pojala veškerou oběhovou vodu. Z této jímky se bude voda čerpadlem pohánět k umělému prameni. Tato část její cesty však zůstane skryta vedle koryta potoka. Umělý pramen podle fantazie stylizujeme do podoby studánky, kamenného koryta nebo i kašny s výtokem vody.

Na rovinatém pozemku se nevyhneme modelaci terénu, ale už zahrady se sklonem od pěti stupňů jsou pro vytvoření koryta s tekoucí vodou ideální.

Hloubka potůčku

Postačí kolem dvaceti pěti centimetrů, optimální je šířka alespoň půlmetrová. Voda se může na několika místech zastavit v odpočívacích tůňkách, které umožní pěstování rostlin stojatých vod, jako jsou lekníny. Efektní jsou také malé ostrůvky.

Koryto pro potůček se stejně jako jezírko nejsnadněji vystýlá trvanlivou fólií, jejíž okraje zasunete do mírně vyzdvižených břehů – musí sahat dostatečně vysoko, aby voda neunikala. Na fólii položte vrstvu hrubého říčního, pod ně můžete přidat ještě vrstvičkou zeminy pro rostliny.

Umožňují vybudovat koryto potoka kaskádovitého i meandrujícího, volně a klidně plynoucího i divoce zurčícího.

Ten však vyžaduje svažitější terén se sklonem kolem patnácti procent. Kaskádovitý potok je také mnohem náročnější na stavbu, je nejprve třeba vybudovat opěrné zídky a okolí potoku zpevnit a izolovat. To je již práce pro stavební firmu spolupracující se zahradním architektem.

Kámen v potoce

Pomalu tekoucí potůček uklidňuje. Proto do jeho toku umístíme několik vyčnívajících oblázků, které rozvlní hladinu a zvýrazní třpyt pohybující se vody. Pokud máme na zahradě skalku či jednotlivé kameny, měly by být podobné i v potůčku.

Vodopád

Přitahuje pozornost opticky i akusticky. Měl by směřovat ze zúžených části zahrady, do jejích širších a otevřenějších partií. Platí pravidlo: čím menší zahrada, tím menší a nižší vodopád. V průměrně velké zahradě je minimální velikost 0,2 m a maximální 1,5 m. Pokud to jde, umístíme ho do výše pohledu očí.

Volba čerpadla

Nakolik bude voda v potůčku slyšet, závidí na velikost čerpadla a reliéfu vodoteče. Pro zajištění průtoku potůčků a vodních kaskád jsou vhodná ponorná čerpadla, která se instalují pod vodní hladinu. Dopravují větší objem vody o menším tlaku a nevadí jim ani drobnější kalové nečistoty. Dopravní výška ponorných čerpadel využívaných v zahradách se pohybuje od 4 do 20 m vodního sloupce a měla by zvládnout nejméně padesát litrů vody za minutu.

Umístění potůčku

Potůček může zahradu fyzicky a opticky propojit nebo rozdělit. Předem si ujasněte, jak velký potůček zahrada unese, zda má být samostatný nebo napojený na jedno či více jezírek.

Kromě své okrasné funkce může plnit i funkci čistící, kdy pomáhá dočišťovat jezírko nebo tzv. samočisticí bazén.

Zákruty potůčku by se měly stáčet k domu či k té části zahrady, kde budeme trávit většinu času.

Při budování vodoteče musíme zohlednit i další faktory jako je přívod energie, umístění osvětlení, lávek a mostků. Vodní plochy potůčku i s tůňkami by neměla zaujímat více nežli třetinu zahrady. Jestliže chceme, aby potůček zapadal do kontextu zahrady, měli bychom vybudovat podél jeho toku pěšinku, která navodí pocit kontaktu s vodou.

I když se voda hodí do zahrady jakékoliv velikosti a stylu, nejsilněji podtrhne atmosféru malého pozemku. Zrcadlení oblohy na hladině totiž dokáže zrušit nepříjemný pocit daný ploty a zdmi.

Zelené břehy

V tůňkách a na březích klidnějších meandrů lze pěstovat stejné rostliny, jako u zahradních jezírek. Na olemování břehů potůčku se hodí vlhkomilné půdopokryvné trvalky, jako je vrbina penízková, pomněnka zakrslá či trsnatá, bíle kvetoucí bahníček vzplývavý, žlutě kvetoucí mechovec a řada dalších druhů, včetně mechů a vlhkomilných trav. Břehy potůčku lze zdůraznit výsadbou několika keřů buxusu, skalníku, miniaturních jehličnanů a rododendronů.