Pasivní dům potřebuje vyspělé technologie

Povědomí o nutnosti šetřit energiemi při provozu domů je v současnosti známé nejen kvůli trendu růstu cen, ale i v obecných ekologických souvislostech – je totiž jasné, že plýtvat nelze donekonečna. Řešením jsou nízkoenergetické a pasivní domy.

Snížit v rodinném spotřebu energie o padesát a více procent bylo ještě před několika  desetiletími nesplnitelným snem mnoha majitelů. Dnes je naštěstí k dispozici řada technologií, stavebních systémů i drobnějších „vychytávek“, které to umožňují. Jde jak o to, aby dům co nejméně plýtval, tak o co nejefektivnější cesty získávání energie.

Rekuperace je pro úspory nezbytná

Jedním z největších zdrojů plýtvání energií v domě je  větrání – může jít až o polovinu všech tepelných ztrát. Velmi účinným řešením tohoto problému je řízené větrání se zpětným získáváním tepla – s jeho rekuperací a moderní pasivní dům se bez něj neobejde.

Kompaktní jednotka rekuperačního zařízení stejně jako běžné systémy řízeného větrání zajišťuje přísun požadovaného množství čerstvého vzduchu. Filtruje jej a dokonce jej dokáže podle potřeby ohřát. Současně z domu odvádí znečištěný vzduch, ale hlavně – v chladných obdobích jeho teplo odevzdává přiváděnému venkovnímu vzduchu.

Kolik se ušetří

Míra úspory je u moderních zařízení vysoká – větrací jednotka s rekuperací snižuje tepelné ztráty o osmdesát a více procent. To pak může znamenat až 50 % nákladů vynaložených na topení. Základní rekuperační jednotka se skládá z deskového nebo rotačního výměníku tepla, ventilátorů, filtru a ovládání. Rekuperační systémy lze rozdělit podle typu na lokální a centralizované. Lokální jednotky se instalují samostatně do jednotlivých místností na jejich vnější stěny, centrální jednotka je pomyslným srdcem systému řízeného větrání v domě a má místo v technologické místnosti domu. Předávání tepla zajišťuje výměník, případné přitápění zase elektrická spirála umístěná ve větracím systému.

Slunce pomůže s topením

Kromě účinného bránění únikům energie z pasivního domu je také třeba zajistit účinný zdroj energie pro topení a ohřev užitkové vody. Většina úsporných staveb proto pracuje se zisky sluneční energie. Používají se zejména zařízení, jež dokáží účinně solární zisky předat do topného systému, a které přitom pracují s tzv. solárně termickými panely (nemají nic společného s fotovoltaikou, která mění sluneční paprsky na elektřinu).

Solárně termický kolektor prostřednictvím teplonosné látky předává teplo do rozvodné potrubní sítě. Množství energie, které je možné získat, závisí na klimatických podmínkách, geografické poloze místa, správném umístění kolektorů a na technickém řešení  celého solárního zařízení.

Doplňkový zdroj – tepelné čerpadlo

Solární systémy efektivně pracují s dodatkovým zdrojem tepla, kterým může být tepelné čerpadlo (viz níže). To zabezpečí potřebnou energii v období snížené intenzity slunečního záření. Tepelná čerpadla se řadí mezi alternativní zdroje energie – odnímají teplo z okolního prostředí (vody, vzduchu či země),převádějí ho na vyšší teplotní hladinu a následně umožňují toto teplo účelně využít pro vytápění a ohřev vody. Kolektory jsou vhodné zejména pro nízkoteplotní systémy topení, tedy pro podlahové nebo stěnové topení.

Na současném trhu je v nabídce firem řada velmi účinných tepelných čerpadel, je ale třeba vybrat takový systém, který vyhoví podmínkám dané stavby. Výběru tepelného čerpadla  je proto nutné věnovat náležitou pozornost a tento krok se neobejde bez odborné rady.

Pomáhá i fotovoltaika

K technologiím, jež zvyšují úspory při provozu pasivního domu patří fotovoltaika, tedy výroba elektrické energie ze slunečního záření. Fotovoltaické panely mění sluneční záření na elektřinu přímo a mnohé pasivní a nízkoenergetické domy právě díky této technologii zlepšují svou energetickou bilanci. Fotovoltaické panely musí konstrukčně navazovat na ostatní konstrukční prvky domu – tedy na střechu, obvodový plášť nebo fasádu. Celý systém musí mít propojení s technickým zařízením budovy.

Pokud jde o typ panelů, lze využít solární panely s monokrystalickými články, jejichž krystaly jsou větší než 10 cm. Vyrábí se na bázi chemického procesu tažením roztaveného křemíku, účinnost těchto článků se pohybuje v rozmezí 13 až 17 %.

Základem  polykrystalických článků je stejně jako u monokrystalických panelů křemíková podložka. Články se ale skládají z většího počtu menších polykrystalů a mají účinnost 14 až 15 %. Jejich výroba je v porovnání s monokrystalickými panely mnohem jednodušší, tedy i levnější a rychlejší.

Dalším typem jsou amorfní fotovoltaické články, které mají nižší účinnost (kolem 4 %). V porovnání s předchozími typy je potřebná plocha pro dosažení stejného výkonu zhruba 2,5 krát větší. Celoroční výnos je ovšem o 10 % vyšší a amorfní články patří k nejlevnějším, hodí se hlavně tam, kde se pro jejich umístění naskýtá dostatek prostoru.