Dlabání dýní a legenda o Jackovi

Proč se dlabou dýně? To, že vydlabaná dýně je symbolem svátku Halloween, víme, ale proč se vlastně dlabou zrovna dýně a jaký to má význam? Nejprve je asi nutné vysvětlit, proč a kdy se slaví Halloween a co s tím vším má společného pobuda Jack? Pokud jste o opileckém pobudovi Jackovi ještě nikdy neslyšeli, a pokud se chcete dozvědět, co má společného s dlabáním dýní, pak jsou právě pro vás určené řádky níže.

Kdy se slaví Halloween?

Moderní oslavy Halloweenu připadají na noc z 31. října na 1. listopadu a jsou typické hlavně pro anglicky hovořící země. Oslavy Halloweenu však sahají do dob hluboko před naším letopočtem. Tak, jako se spoustou svátků, mají v jeho oslavách prsty Keltové. V té době se tento svátek nazýval Samhain. Keltové věřili, že právě na přelomu října a listopadu se během magické noci Samhainu, protíná svět živých a mrtvých. Lidé zapalovali vysoké ohně a oblékali se do různých masek, aby se ochránili před zlými duchy.

S příchodem katolicismu se stejně jako další pohanské svátky snažila církev i tento zvyk vymýtit. Což se jí ne úplně podařilo. Proto byl 1. listopad vyhlášen svátkem Všech svatých (All Hallow´s Day). Asi vám neunikla podobnost pojmenování s Halloweenem. Díky irským přistěhovalcům byl tento svátek v polovině 19. století „zavlečen“ do Ameriky. Zde velmi zdomácněl a postupně byl přetvořen do dnešní komerční podoby. Prapůvodní kořeny svátku – tedy uctívání mrtvých a ochrana před duchy však přetrvává do dnes.

Halloweenský symbol – dlabání dýně, zdomácnělo i u nás.

Legenda o opilém Jackovi

Jack byl pobuda, taškář, velký opilec, a tak trochu vykutálený filuta. Jednoho dne se opět pořádně opil, bylo zrovna v předvečer Svátku všech svatých. Jeho duše toho však měla akorát tak dost, a proto se rozhodla, že jeho tělo opustí. Jenže tu se zjevil ďábel, který čekal na to, že duši lapí a odnese do pekla. Ale Jackovi se ještě umřít nechtělo, a tak poprosil ďábla o pár mincí, prý na koupi posledního piva. Pak, že s ním bez okolků odejde do pekla.

Jack zaplatil hostinskému, ale poslední minci rychle vstrčil do váčku na peníze. Ďábel se tak nemohl zjevit ve své celé podobě… prosil, žadonil a domlouval Jackovi, ať mu minci vrátí. Dohodli se pod tou podmínkou, že mu ďábel dá ještě rok života navíc.

To by ale nebyl Jack, aby se poučil! Pil ještě víc, navíc se holedbal a všechny častoval historkou, jak přelstil samotného ďábla. Čas plynul a rok se s rokem sešel, byl tu opět předvečer Všech svatých a ďábel si pro Jacka přišel. Jack jen lamentoval, prosil a žadonil, dokonce se začal se samotným ďáblem dohadovat… A jak se tak přeli, vyschlo ďáblovi v krku a potřeboval uhasit žízeň.

Zrovna stáli pod stromem, kde rostlo poslední jablko. To by jistě žízeň uhasilo! Jenže jak pro něj, když bylo vysoko? Filuta Jack dostal nápad, prý ať mu ďábel vyleze na ramena, pak na šťavnatý plod jistě lehce dosáhne. A tak se stalo. Ďábel vylezl Jackovi na ramena, ale ten mrštně vyklouzl a nožíkem, který měl schovaný v kapse na kmen stromu rychle vyryl křížek. A tak ďábel nemohl dolů…

Ďábel nabízel Jackovi hory doly, ať ho pustí ze stromu dolů. No, Jack nedal jinak, než za dohodu, že nad ním peklo už nikdy nebude mít moc. Po dlouhých dohadech ďáblovi nezbylo než souhlasit. Jack ďábla pustil a ještě si liboval, jak nad pekelníkem znovu vyzrál… Ale o nápravě a poučení nemůže být ani řeč!

Jack holdoval pivu, kořalce a nezřízenému životu víc než kdy jindy. Rok se znovu s rokem sešel, ale tentokrát toho už Jackova duše měla skutečně dost a milý Jack skutečně zemřel. Jenže co s hříšníkovou duší teď? Do nebeského ráje ji kvůli množství Jackových hříchů nepustili, a do pekla kvůli úmluvě s ďáblem také nesměla. Ďábel se mu jenom vysmál a tak Jack pochopil, že se moc přepočítal, že vlastně ďábla nepřechytračil.

Pekelníkovi se nebohé duše ale přeci jen zželelo. Dal jí uhlík, o který se dušička smí jednou do roka ohřát a posvítit si během svého nekonečného bloudění světem. A je to právě v předvečer svátku Všech svatých. Aby Jackova duše uhlík neztratila a on nevyhasl, ukryla ho do vydlabané řepy.

A tak i dnes dávají lidé do vydlabaných dýní svíčky – takové svítící hřející „uhlíky“, aby se u nich mohla Jackova duše ohřát a na oplátku je ochránila před vším zlým.

Proč se dlabe právě dýně?

Důvod je naprosto jednoduchý. Původně, jak praví legenda, ukryl Jack svůj uhlík do vydlabané řepy (tuřínu)… bylo to v Irsku, kde bylo řep k dlabání dost a dost. Když však irští migranti přistáli v polovině 19. století u břehů Ameriky a usídlili se zde. Chtěli i na novém území oslavovat svátek All Hellow´s Eve – předvečer svátku Všech svatých. Jenže řepa zde byla trochu nedostatkovým zbožím. Za to dýní zde byl dostatek a navíc se dýně k dlabání hodily mnohem více. A tak vznikla Jack-o´-lantern – Jackova lucerna – dýně s vydlabanými hrůzostrašnými obličeji.

Zkuste tedy letos dlabání dýně ozvláštnit a převyprávět u toho dětem tajuplný, trochu hrůzostrašný, příběh o Jackovi a ďáblu. Dlabání pak získá tu pravou strašidelnou atmosféru.

Dušičky

I u nás přetrval tento pohanský svátek až do dnešních dob. Připadá na den 2. listopadu, kdy se slaví svátek s poetickým názvem „Dušičky“. Je to den, kdy vzpomeneme na své zemřelé. Je to tiché a smutné připomenutí si všech, kteří již s námi nemohou být. Lidé chodí hojně na hřbitovy, zdobí hroby květinami a typickou dušičkovou výzdobou a hlavně zapalují svíčky.