Domácí mazlíčci

No řekněte, které dítě někdy nezatoužilo po tom mít doma zvířecího mazlíčka? Jenže právě oni mazlíčci jsou nejčastějšími přenašeči alergenů.

Právě majitelé domácích mazlíčků si na něj mohou vypěstovat alergii. V případě dětí toužících po nějakém zvířátku se rodiče často dožadují testování alergie na konkrétní zvíře. Je však prokazatelné, že děcko alergik ačkoliv dnes alergii na dané zvíře nemá si ji při pravidelném kontaktu může vypěstovat. Proto je potřeba si pořízení domácího zvířátka předem opravdu dobře rozmyslet.

Pořídit si kočičku či pejska nepřichází do rodiny alergika prakticky v úvahu. Alergeny jsou obsaženy nejen v srsti zvířete, ale i ve slinách, moči, trusu, kůži, krvi aj. Proto prakticky všechna domácí zvířata mohou způsobit alergickou reakci. Alergeny ulpívají na předmětech a zařízení domácnosti. Přetrvávají zde samozřejmě i v nepřítomnosti zvířete a víří se v prostředí spolu s prachem.

Největší hrozbou pro alergika je kočka. V její kůži a srsti se alergeny dobře uchovávají. V domácím prostředí zůstanu stopy po jejím alergenu i několik měsíců po tom, co kočička byt opustila.

Další skupinou jsou pejsci – a je úplně jedno zda jsou krátkosrstí nebo dlouhosrstí. Do stejné skupiny patří i všichni hlodavci.

Není výjimkou, že můžeme mít alergii i na exotická zvířata – plazy, pavouky aj. Problém může představovat i v tomto ohledu zdánlivě neškodná želva. Alergii mohou totiž vyvolat roztoči přítomni v podestýlce terária.

V případě ptactva a alergie na peří se spíše jedná o alergii na roztoče přítomné v peří.

Jaké zvířátko tedy dítěti pořídit?

Zkuste to například s rybičkami nebo právě onou želvou – a to nejlépe vodní. Záleží však na tom v jakém stádiu a o jak intenzivní příznaky alergie se jedná. Zde se každá rada a doporučení liší případ od případu. Proto je nejvýše vhodné pořízení domácího mazlíčka konzultovat s odborníkem.

Může také nastat případ, kdy se dítě mezi zvířátky pohybuje prakticky od miminka a to bez žádných zjevných obtíží. Pak ale nastane zlom a náš malý začne kýchat, kašlat, slzet aj. Může se objevit i opožděná reakce s horečkou, bolestí kloubů, zvětšením uzlin, různými otoky, zarudnutím a záněty. Při velmi silné reakci může dojít až k anafylaktickému šoku – zde se pak může dostavit nevolnost, slabost, kolaps až bezvědomí při poklesu krevního tlaku s příznaky oběhového selhání, zrychleným dechem a tlukotem srdce aj.

Pak přichází na řadu rozhodnutí zamezení styku alergika se zvířetem, které obtíže způsobuje. Pravidelným koupáním zvířátka se sice množství alergenu sníží, ale nezlikviduje úplně. Proto někdy nezbývá než najít domácímu mazlíčkovi novou rodinu a nového páníčka, který se o ně dobře postará. V krajním případě lze zvíře umístit i do některého z útulků.