1. Jak se staví dřevostavba – výběr pozemku

Výběr pozemku je to nejdůležitější na celé stavbě bez ohledu na to, zda chcete stavět dřevostavbu, cihlostavbu nebo si na pozemku „zaparkujete“ mobilní domek. Pozemek nepřestěhujete, nepřizpůsobíte jeho orientaci a neovlivníte ani jeho okolí. Jak vybrat pozemek, aby splnil vaše požadavky na spokojené bydlení?

V celém seriálu o stavbě dřevostavby budu psát své osobní zkušenosti a názory. Většinou se tedy nedočtete obecná klišé, ale skutečná fakta i úskalí, na která jsme při stavbě narazili a co bychom příště možná řešili jinak. Většinou jsme se však rozhodli hned na začátku dobře a tak se naštěstí dočtete spíš o té správné cestě, kterou se při stavbě dřevostavby vydat. Texty budou doplněny pohledem mé ženy. Ne na vše má muž a žena stejný pohled a věřím, že pohled ženskýma očima celý seriál správně okoření…

Jak to všechno začalo

Byli jsme s manželkou pár let po škole a za sebou několikaleté pracovní zkušenosti na malém městě. Děti jsme zatím neplánovali a tak jsme se rozhodli, že půjdeme na pár let do Prahy za prací a pak se uvidí. V Praze jsme byli spokojeni, a dokud jsme neměli děti, tak jsme si užívali bezstarostného života se vším, co k tomu patří a co život v Praze nabízí. Po narození svišťů jsme se rozhodli (no spíš už jsme to věděli vždycky), že je chceme vychovávat v klidnějším prostředí na malém městě v bezprostřední blízkosti přírody.

Co by měl pozemek splňovat

Oba máme rádi přírodu a přírodní materiály a proto jsme si vysnili život v roubence. S tímto rozhodnutím souvisel i výběr pozemku. Chceme velký pozemek, mimo klasickou zahuštěnou zástavbu, ideálně blízko lesa, nikoliv však na samotě.

Copak o to, mě by se samota u lesa líbila, ale musel jsem dát za pravdu praktickým argumentům mé ženy – blízkost školy, školky, bezpečnost, společenský života a vůbec, těch argumentů bylo poměrně hodně. Ani jeden z nás netoužil úplně po vesnici, preferovali jsme okrajovou část menšího města.

Velice záhy jsme zjistili, že naše požadavky na pozemek jsou téměř jako z nějaké sci-fi. Zasíťovaný pozemek (alespoň elektrika a voda) na okraji menšího města s rozlohou kolem 2 tis m2 za rozumné peníze… když to nyní takto napíšu, tak si říkám, že jsme se asi zbláznili. Jedinou naší výhodou bylo, že jsme na pozemek nespěchali. Chtěli jsme se přestěhovat v době, kdy syn půjde do 1. třídy. To nám dávalo cca 6 let čas (pozemek jsme začali hledat ještě před narozením syna).

Čekali jsme, že najít takový pozemek bude sice náročné, ale najít takový pozemek za rozumné peníze, bylo ve skutečnosti téměř nemožné. Během cca 1 roku jsme našli louku ve vesnici, nedaleko menšího města kousek od řeky a lesa, kde starosta plánoval výstavbu cca 10 roubenek a srubů s velice sympatickou cenou (asi 200 Kč/m2; přičemž pozemky měly být 2-2,5 tis m2). Bohužel z tohoto záměru nakonec asi po roce plánování sešlo (tento bohulibý záměr byl přebit developerskou loby, louka byla rozparcelována na malé pozemky cca 700 m2 a vytvořen plán na satelit s cenou za metr přes 500 Kč/m2. Dodnes je tato louka nezasíťovaná a nic zde nestojí. Původní záměr naopak neměl o zájemce nouzi…

Najít pozemek přes RK nebo na internetu asi nepůjde. Hledat musíme aktivně sami.

Hledali jsme takto 3 roky. Pak jsme dostali tip na jeden krásný pozemek, až jsme nevěřili, že by mohl být na prodej. Chatová oblast, kde byl nedávno změněn územní plán na stavbu RD. Jen velice omezené množství parcel, relativně uzavřená komunita lidí. S nedůvěrou jsme se šli na možnost koupit jeden z nejhezčích pozemků v této lokalitě zeptat majitelů. Ti nás velice ochotně provedli, po krásné udržované zahradě, kde polovinu pozemku tvořila okrasná zahrada s chatou a druhá polovina ovocný sad. Celková velikost pozemku byla 2 tis m2, z jedné strany slepá asfaltová příjezdová cesta, z druhé strany louka. Vlevo od pozemku malá úzká cestička vedoucí na louku a z druhé strany 2 chaty. Ideálnější pozemek pro stavbu roubenky jsme nemohli najít.

Po krátké a velice příjemné exkurzi nám ovšem sdělili, že o prodeji neuvažují, že možná jednou, ale zatím určitě ne. Nic méně jsme majitelům s nadšením z pozemku sdělili, že už několik let hledáme a určitě ještě pár let hledat budeme a pokud by se někdy v budoucnu rozhodli k prodeji, ať se ozvou.

Samozřejmě jsme nevěřili, že bychom měli takové štěstí a hledali jsme dál. Přibližně za rok po naší návštěvě se majitelé toho krásného pozemku opravdu ozvali. Zeptali se, zda máme stále zájem a pokud ano, že by nám pozemek za půl roku (po letní sezóně) prodali. Neváhali jsme ani minutu. Cena byla sice na místní poměry poměrně vysoká, ale nikoliv přemrštěná a za takový pozemek zcela odpovídající. I když jsme věděli, že ještě pár let zde určitě stavět nebudeme, koupi jsme si nechtěli nechat ujít.

Toto sami nezkoušejte :o)

Nebudu se zde rozepisovat o vyřizování hypotéky, pojištění a platbách. Snad jen krátce, že z koupě jsme byli tak nadšení, a majitelům jsme tak věřili, že jsme v tomto případě neřešili smlouvu od právníka, ale napsal jsem si ji sám a neřešili jsme ani notářskou úschovu peněz… s majiteli jsme si opravdu lidsky sedli a vše bez problémů klaplo. Tento postup samozřejmě nedoporučuji, naopak při prodeji bytu jsem vše řešil jinak, více si přečtěte v článku o prodeji bytu.

Pozemku, jehož součástí je i chata, jsme si užívali 3 roky na rekreaci. Mezi tím jsme si chatu upravili pro potřebu rodiny s malými dětmi a na poslední rok před plánovanou stavbou, už jsme se na chatu trvale přestěhovali. O tom, jak se nám více než rok bydlelo, tak trochu punkovým způsobem, někdy jindy :o)

Výběr pozemku pohledem ženy

I když jsem panelákové dítko, tak mě život ve vlastním rodinném domě na kusu země, který mi říká „pane“ vždycky lákal. Ale ne za každou cenu! Moc nechápu lidi, co si pořizují pozemky v satelitech a žijí defakto v paneláku „na ležato“. Ale na druhou stranu vím, že nemám na to, žít někde na samotě u lesa – jsem prostě posera. Kde je tedy onen pomyslný kompromis? Když jsme vybírali pozemek, kde strávíme v ideálním případě zbytek života a vychováme děti, pak pro mě bylo několik věcí opravdu zásadních a nechtěla jsem z nich slevit. Můj muž je možná z počátku úplně nechápal, ale nakonec mé argumenty uznal: škola, školka, lékař, zájmové kroužky pro děti, alespoň nějaké kulturní vyžití a obchod. Potřebuji mít možnost rychle se dopravit do města, zajít k sousedovi a případně požádat o pomoc, mít kolem sebe lidi. Takové to vědomí a jistotu, že když se „něco“ stane a já budu s dětmi doma sama, tak se dovolám pomoci.

A mimochodem je mi jasné, že i když mám řidičák, prostě neřídím, za volantem jsem neseděla víc než deset let! I já budu muset z něčeho slevit, oprášit řidičské „ne-umění“ a začít řídit, protože ve velmi okrajové části města nebo na vesnici se bez auta jen těžko obejdete.

V dalším pokračování příběhu budování dřevostavby, se rozepíšu víc o výběru dodavatele stavby, výběru materiálů, ze kterých stavět, důležitosti nepodcenění kvality projektu a našem finálnímu výběru stavby i dodavatele.