Montáž WPC terasy svépomocí

Toužíte po nové terase u domu či chaty a troufáte si sestavit si ji sami? S naším jednoduchým návodem to půjde opravdu snadno a zvládne to každý alespoň trochu zručný kutil. Terasu budeme montovat z terasových WPC prken. Při montáži WPC terasy je důležité dodržet některé postupy, teprve pak terasa bude opravdu trvanlivá, bezúdržbová a bude sloužit po dlouhou řádku let.

Při montáži je nutné postupovat správně a vyvarovat se některých chyb. Zejména při nedodržení předepsaných roztečí a nesprávné přípravy podkladu může dojít k tomu, že budete muset pokládku předělat a radost z terasy a odvedené práce bude pokažená. Pojďte si tedy přečíst, jak na správnou pokládku WPC terasy.

Podloží je nutné řešit dle konkrétní situace a stavební připravenosti v místě realizace.

Co budeme potřebovat?

• metr
• truhlářskou tužku
• lajnovací šňůru
• vodováhu
• ruční kotoučovou nebo přímočarou pilu
• vrtačku
• aku šroubovák

Na 1m² terasy Woodplastic:

• 6,8 bm terasových prken 137×23 mm nebo 138×21 mm
• 2,8 bm WPC nosičů 50×50 mm nebo 50×30 mm
• 18 – 20 ks nerezových klipů včetně nerezových vrutů
• spotřeba záleží i na tvaru terasy, směru pokládky a prořezu

Ideální betonovou podpěrou jsou obrubníky.

Správné podloží terasy

Aby byla terasa dlouhodobě stabilní a funkční, musíme zvolit správné podloží. Jako podkladový povrch můžeme použít například betonovou desku či zhutněné štěrkové lože, nejlépe ale s položenými betonovými podpěrami. Vhodnou variantou jsou obrubníky, které zamezují propadávání nosičů do štěrkového podloží.

Podloží musí být zejména dobře odvodněno, proto je nutné zajistit odtok srážkové vody. Podloží může být v rovině, například v případě propustného podkladu např. štěrkového lože. V případě nepropustného podloží jako je např. betonová deska či izolace, je třeba podkladový povrch vyspádovat z důvodu odtoku vody. Podloží doporučujeme spádovat směrem od domu, respektive od nejvyššího bodu, na který terasa navazuje.

Mezera mezi prkny musí být 5 mm, mezi prknem a zdí 10 mm.

Důležitá cirkulace vzduchu

Na takto připravený povrch už můžeme instalovat WPC terasu, a to buď vodorovně, nebo i v mírném spádu. Než ovšem položíme samotná prkna, musíme nainstalovat nosiče, tedy podpůrnou konstrukci pro prkna. Tím zajistíme cirkulaci vzduchu v terase. Důležité je, že nosiče se nekotví, jen se volně pokládají. Vzdálenost mezi nosiči by měla být 40 cm. Zapomenout nesmíte na dilatační mezeru mezi na sebe navazujícími nosiči, která by měla být minimálně 10 mm. To zajistí dostatečné odvodnění a umožní mírné rozpínání materiálu.

Klipy se upevňují mezi prkna a nejsou vidět.

Pokud není povrch zcela rovný, vyřeší to pevné podložky z PVC, které instalujeme pod nosiče každých 30 cm a tím dorovnáme výškové rozdíly. Mezi spodní plochou prkna a povrchem podkladní vrstvy musí být minimální vzduchová mezera 30 mm. Během pokládání kontrolujeme dilatační spáry jak mezi prkny navzájem, tak mezi prkny a pevnými překážkami, jako je zábradlí či pergola. Mezera mezi prkny by měla být minimálně 5 mm, mezi koncem terasových prken a zdí 10 mm a to proto, že při vyšších teplotách dochází k mírnému roztažení materiálu.

Terasová prkna chytáme k nosičům skrytými nerezovými klipy, a to přímo od dodavatele terasy. Rozhodně nepoužívejte klipy od jiného výrobce, nemusely by totiž odpovídat právě vámi zakoupeným prknům. Až když jsou všechna prkna ukotvená, můžete zařezat přesahy. Při práci s dřevoplastem můžete používat stejné nářadí jako při práci s tvrdým dřevem, tedy pily, brusky, vrtačky atd. Nakonec stačí pomocí nerezových vrutů připevnit zakončovací lišty.

WPC terasy jsou téměř bez údržbové, stačí je dvakrát ročně omýt vodou. Jako nové vydrží několik desítek let.

Rady na závěr

Ihned po montáži omyjte terasu vodou, pod maximálním tlakem 80 bar ze vzdálenosti přibližně 40 cm. Tím se vypláchne prach a ostatní nečistoty vzniklé při montáži. Na povrch WPC terasy nikdy nepoužívejte mořidla, barvy, laky, vosky či ředidla. Materiál je navržen tak, že je téměř bezúdržbový, a jakýmkoli výše popsaný zásahem by se mohl povrch poškodit.

A poslední rada na závěr – jednou řež, ale dvakrát měř!