Rekuperace tepla

Ve slovníku úsporného bydlení se během posledních let stále častěji objevuje slovo rekuperace tepla. Co ale tento pojem v praxi pro stavebníka nebo majitele bytu vlastně znamená?

Rostoucí ceny energií i materiálů jsou v posledních letech důvodem velkého tlaku na výrobce i stavitele domů a daly tak impuls k významnému vylepšení tepelných parametrů staveb. Souběžně s tím jde logicky další proud zlepšování energetické bilance – zvyšování těsnosti vnitřních prostorů. Tyto pro hospodárnost provozu staveb pozitivní trendy ale nesou i rizika – kombinace dokonalé izolace a vzduchotěsnosti může vést ke zhoršení vnitřního klimatu obytných prostor, kondenzaci vlhkosti, vzniku plísní a dlouhodobě mohou vést i k poruchám staveb.

Netopit „pánubohu do oken“

Řešením pro moderní stavby je nucené větrání, tedy využití vzduchotechniky. Prosté větrání ale do značné míry může negovat efekt zateplení – odváděný vzduch může představovat až padesátiprocentní podíl na celkových tepelných ztrátách budovy. Zde se tedy uplatňuje technologie rekuperace tepla, která znamená zpětné získávání tepla ze znečištěného vzduchu, který je odváděn ven z obytných prostor. Přiváděný vzduch se ve speciálním zařízení předehřívá tímto teplým odpadním vzduchem. Ten tedy není bez užitku odveden otevřeným oknem ven, ale v rekuperačním výměníku odevzdá většinu svého tepla přiváděnému vzduchu.

Rekuperační jednotku tedy tvoří výměník tepla, v němž se teplo odvětrávaného vzduchu v protiproudovém režimu předává vzduchu přiváděnému z venčí. Součástí zařízení je ventilátor a vzduchové filtry, zařízení pro odvádění kondenzované vody a ovládací prvky.

Možnosti: centrální nebo lokální rekuperace

Rekuperace tepla se v minulosti používala hlavně ve vzduchotechnických systémech velkých budov, nyní ale stále častěji najde uplatnění v rodinných domech, v bytových jednotkách a dokonce i v jednotlivých místnostech (ostrovní systémy – viz níže). Podle typu fungování tedy můžeme rekuperační zařízení rozdělit na dvě základní skupiny:

A. Centrální rekuperační jednotky – rekuperaci zajišťuje jedno zařízení pro celý objekt, výsledkem je rovnoměrná výměna vzduchu v celém objektu. Potrubí je čerstvý vzduch přiváděn do obytných místností, znečištěný vzduch je z namáhaných místností (WC, koupelna, kuchyň) odváděn. V centru jednotky pak probíhá výměna tepla – znečištěný ohřátý vzduch ve výměníku předává tepelnou energii chladnému venkovnímu vzduchu.

Výhody:

•    Jednotka může pracovat mimo obytné prostory (půda, sklep…)
•    neobtěžuje hlukem
•    kvalitnější izolace jednotky
•    možnost výhodného propojení se systémem centrálního vytápění objektu

B.  Lokální rekuperační jednotky – používají se pro jednotlivé místnosti, které jsou nárazově zatěžovány (WC, koupelna, kuchyň) nebo v místnostech, kde z různých důvodů nechceme uplatnit běžné způsoby větrání (venkovní hluk apod.). Vhodné jsou také místnosti po rekonstrukci,  kde se např. díky novým, dokonale těsnícím oknům zastavila přirozená cirkulace vzduchu. Lokální rekuperační jednotky jsou pro byt vhodné svými rozměry – zhruba 0,25 m2 x cca 30 cm. Jejich zřízení znamená pouze zásah do obvodové zdi – otvory pro přívod a odvod vzduchu – a montáž je poměrně snadná.

Výhody:

•    není třeba instalovat dlouhá vzduchotechnická vedení
•    regulace dle lokální potřeby
•    jednodušší instalace

Účinnost ovlivní výsledný efekt

Základním kritériem hodnocení rekuperačních jednotek je jejich účinnost. Nulovou účinností přitom můžeme mínit např. dokořán otevřené okno, stoprocentní účinnost (pouze  teoreticky) by měla jednotka, která by veškeré teplo odváděného vzduchu předala ve výměníku vzduchu přiváděnému. V praxi se účinnost rekuperačních jednotek pohybuje mezi 60 a 90 %.

Kromě účinnosti ovšem rekuperační technika nabízí zvýšení zdravotního komfortu bydlení – moderní výrobky obsahují vzduchový filtr, který venkovní vzduch zbavuje prachu apod. V  pasivních domech (kde jsou minimalizovány veškeré tepelné ztráty) se také do rekuperačního systému umisťuje topné těleso, které s malým výkonem (a náklady) dokáže vytápět dům, který pak již nepotřebuje další topný systém.

Rekuperace – kde ano, kde ne

Rekuperační systémy se docela jistě nevyplatí instalovat ve starých budovách, kde nelze zajistit těsnost obvodového pláště a zamezit tak úniku teplého vzduchu jinými cestami než větráním. Nejvhodnějším místem pro jejich použití jsou proto nové nízkoenergetické nebo pasivní domy nebo byty. V případě použití rekuperačních zařízení ve starší zástavbě – např. v panelových domech – je nejprve třeba zajistit těsnost zejména okenních otvorů.

Pozor na cenu a návratnost

Cenově se rekuperační zařízení pohybují v řádu desítek tisíc korun, přičemž centrální jednotky kombinované s klimatizací nebo topným zařízením mohou dosahovat i o řád výše.