Světlovody

Světlovody aneb světlo přivedené potrubím. Bydlení beze světla je nemyslitelné a způsoby jak osvětlit vnitřek domu jsou různé. Jedním ze současných trendů jsou světlovody.

Pro osvětlení interiérů je bezpochyby nejvhodnější denní světlo a také se v maximální možné míře takto využívá. Stále ale jsou v budovách místnosti, kam denní světlo „nedosáhne“, a jsou tak odkázány na osvětlení umělé. Denní světlo má oproti němu ale řadu výhod. Světlovody tak mohou z prostor druhé kategorie udělat plnohodnotné místnosti.

Nápad „přenášet“ denní světlo do temných prostor není nijak nový, už v egyptských pyramidách si stavitelé pohrávali se zrcadly, která účinně dokázala přivést světlo hluboko do kamenných staveb. S vedením světla v uzavřeném potrubí se experimentovalo i v polovině minulého století. Na praktické využití tohoto principu v individuálním stavitelství ale došlo až v devadesátých letech. Současné světlovody tedy pracují s odrazem světla a nejde vůbec o jednoduchá a nenáročná zařízení.

Přenos díky špičkové technologii

Úkolem světlovodu je přivést třeba i z větší vzdálenosti světlo na to pravé místo v interiéru. Mohou to být temná schodiště, koupelny, šatny nebo další místnosti v centru staveb. Zařízení pracuje s efektem světelného odrazu a používá k maximální účinnosti moderní technologie. Světlovod se skládá ze sběrného zařízení, které je umístěno vně stavby, z tubusu, jímž se světlo vede, a ze zařízení, které má na starosti rozptyl světla v místnosti. V každém z nich jde o to, aby byly ztráty světla co nejmenší. Sběrná kopule umístěná na střeše soustředí co nejvíce světla do tubusu, jehož stěny jsou speciálně upraveny tak, aby měly pro světlo co největší odrazivost. Díky tomu je možné tubus i ohnout, aniž by došlo k zásadním ztrátám světla. V interiéru se o konečnou distribuci světla stará difuzér, který je rovnoměrně rozptyluje.

Co největší účinnost

Současné světlovody pracují s tubusy o průměru 250 až 520 milimetrů a délkou pro účinné osvětlení do pěti metrů. Parametrem světelného efektu je účinnost světlovodu. Aby byla co největší, musí být vnitřek tubusu vzduchotěsně uzavřen – prach nebo kondenzace par by mohly podstatně ovlivnit schopnost přenosu světla. Pokud jde o údržbu, je důležité, aby sběrná kopule byla ze samočisticího materiálu, střecha zpravidla není běžně přístupná pro pravidelné mytí od nečistot. Výrobci uvádějí, že v průměrně znečištěném městském prostředí si samočisticí povrch kopule vyžádá péči jednou za pět let. V současnosti firmy dávají na své světlovody záruku dvacet až dvacet pět let.
Na průměru tubusu závisí velikost prostoru, který toto zařízení dokáže osvětlit. Střední tubus může i za nepříznivého počasí osvětlit asi šest až osm čtverečních metrů. Současná účinnost přenosu světla přitom umožňuje dostatečný světelný efekt, i když je obloha zatažená – kopule světlovodu zaručuje účinný sběr rozptýlených světelných paprsků i při nepříznivých světelných podmínkách.

Kde najde uplatnění

Světlovod lze instalovat v rodinných i bytových domech bez ohledu na typ střešní krytiny, vhodný sklon střechy je 15° až 60°, jsou i světlovody určené pro ploché střechy. Zateplení tubusu světlovodu není nezbytné. Ve velmi studených klimatických podmínkách se ale doporučuje vzhledem k velkým rozdílům teplot mezi tubusem a půdním prostorem.

Klady i zápory

K výhodám, které světlovody obyvatelům domu poskytují patří v první řadě zlepšení zrakové pohody tím, že přenášejí denní světlo, které je pro lidské oko optimální. Dalším kladem je i skutečnost, že pod světlovodem jsou obyvatelé „napojeni“ na dynamiku denního přirozeného světla, což je z psychických důvodů podstatný přínos pro dlouhodobý pobyt v interiéru. Použití tubusu světlovodu může znamenat úsporu elektrické energie, o návratnosti investice ale vzhledem k ceně světlovodů nemá smysl uvažovat.

Foto: Lightway.cz