Vyplatí se podlahové topení?

V moderních domech se často uplatňují netradiční typy topných systémů. Jedním z nich je podlahové topení. Do jakých staveb se hodí a kdy se vyplatí?

Skutečností, která mluví ve prospěch použití topného systému s podlahovým topením, je to, že správné tepelné pohody v interiérech je v tomto případě běžně zapotřebí o 2 až 4 °C nižších teplot, než to vyžadují klasické radiátorové soustavy. To pak snižuje náklady na topení.

Tohoto účinku podlahové topení dosahuje díky tomu, že se skutečně topí „od podlahy“. Klasického topení pracující s radiátory totiž funguje na principu proudění teplého vzduchu a nejvyšší teplota je pak pod stropem. Oproti tomu podlahové topení teplo soustředí při zemi – tzn. tam, kde je v interiéru nejvíc potřeba. Zatímco na vytopení místnosti musí radiátory dosáhnout teploty kolem šedesáti stupňů, podlahové topení může pracovat s nižšími teplotami – stačí o deset až dvacet stupňů méně.

Nízkoteplotní systém šetří

Uvedená výhoda podlahové topení předurčuje jako nejvýhodnější v kombinaci s tzv. nízkoteplotním zdrojem topení. Tím jsou nejčastěji technologie využívané v moderních nízkoenergetických a pasivních domech – solárně termické panely nebo tepelná čerpadla. Energii tak šetří již sama výroba tepla a zdroj tepla ohřívá topnou vodu na nižší teplotu, systém má pak až o 15 % nižší ztráty.

Pokud jde o zdroj energie, uplatňuje se u podlahového topení základní dva typy technického řešení je teplovodní a elektrické podlahové topení. Zdrojem ohřevu vody může být zmíněné tepelné čerpadlo, solárně termický systém, ale i kotel na plyn nebo pelety. V minulosti se podlahové topení užívalo jako doplňkový zdroj topení hlavně kvůli lepšímu tepelnému komfortu, současné stále lépe izolované stavby ale umožňují jeho využití i jako hlavního zdroje vytápění.

Nároky na provedení

Nová technologie ale klade vyšší nároky na technické provedení. Systém využívá trubek zalitých do betonu a to znamená dokonalou spodní izolaci. To, že trubky zalijeme betonem, klade nároky na jejich kvalitu, případná oprava by totiž znamenala náročný zásah do celé podlahy. Trubky proto musí být vyrobeny z odolných plastů beze spojů.

Pokud chceme vyloučit riziko složitých oprav, lze uplatnit i systém, kdy se na trubky pokládá speciální dřevěná krytina bez betonu – to znamená snadnou montáž i dostupnost při eventuálních opravách. Plastové trubky se vyplatí jak z pohledu mechaniky, tak úspory tepla. Jsou vyrobeny z vysoce chemicky odolných materiálů a neohrožuje je tedy koroze, zároveň také brání průniku kyslíku do topné vody. Vykazují i vysokou odolnost vůči mechanickému poškození a přitom si zachovávají pružnost i pevnost. Kromě nich se někdy používá i měď, ta však má menší chemickou i mechanickou odolnost.

Elektrické topení jako doplněk

Pokud se rozhodneme pro elektrický systém podlahového topení, musíme počítat s tím, že je vhodný spíše jen jako doplňkový zdroj vytápění. Jeho nespornou výhodou oproti použití vody jako topného média je možnost „inteligentní“ regulace, elektrické podlahové topení může pružně reagovat na momentální podmínky a funkci lze přesně programovat, i to se projeví na úsporách provozu. Elektrické podlahové topení se vyrábí v podobě přímotopných elektrických kabelů nebo rohoží.

Topení se reguluje pomocí termostatů, které udržují teplotu podlahy a při vytápění i teplotu vzduchu v místnosti na konstantní, předem navolené teplotě a nedochází tak ke zbytečnému přetápění. Tomu nejlépe zabrání termostat s programovatelnými spínacími hodinami, pracujícími v různých časových režimech nastavení. V tomto případě lze předností temperované podlahy využít skutečně na maximum a mít příjemně temperovanou dlažbu.

Klady i zápory

Podlahové topení má mnoho výhod, projevují se ale i nedostatky. Vzhledem k tomu, že jde o nízkoteplotní zdroj, který pracuje (úsporně) s menším množstvím energie, je určen především pro dobře izolované a vzduchotěsné stavby, tedy pro moderní nízkoenergetickou výstavbu. Využití ve starších domech s horšími energetickými vlastnostmi může znamenat jednak velké nároky na přípravu skutečně kvalitního provozu, jednak výrazně nižší ekonomický efekt.

K nevýhodám patří komplikace při odstraňování závad systému zalitého betonem. Také regulace klasických radiátorů, které jsou sice méně ekonomické, je ve srovnání s podlahovým topením pružnější.