Zelená střecha

Domy chráněné  zemí spojují krásu přírodní architektury s výhodami  pasivně-solárních  staveb. Vycházejí z jednoduchého přírodního principu využití  tepla akumulovaného obklopující zeminou. To zajišťuje celoroční  tepelnou pohodu  i bez provozně drahých vyhřívacích systémů.

V  současné době se střešní zahrady často stávají nejen výrazným  reprezentačním,  ale i užitným prvkem pro vlastníka nebo uživatele  objektu. Stále více se  začínají prosazovat na našich budovách  nejen z důvodů estetických,ale i ryze  praktických,neboť  plní i funkci doplňkové tepelné a zvukové izolace. Chrání  střešní krytinu před mechanickým poškozením a před účinky  UV záření,snižují  tepelné namáhání střešního pláště  a zlepšují kvalitu životního prostředí.  Střešní zahrady  dokonce (podle provedení a typu) dokáží pojmout i více než  50 %  dešťových srážek. Proto tyto střechy také přispívají  ke snižování špičkového  zatížení kanalizační sítě  a čističek vody v období dešťů

Stavba zelené střechy není práce pro domácí kutily.

Každá součást skladby  má svůj význam a není samoúčelná.  Například separační  vrstva,což je polyetylénová fólie,se pokládá mezi systém  izolace proti vodě a souvrství zeleně. Každá z vrstev má  jinou tepelnou  roztažnost a při střídání teplot by  mohlo dojít k poškození  hydroizolace. (Mít  na střeše zahradu  nebo bazén už vyjde téměř na stejno.  Základem je dobrá hydroizolace,a ta může  být dobrá jen  v tom případě,kdy je dokonale bezespárá. Hydroizolace má  navíc schopnost zastavit růst  kořenů. Většina firem používá  zahraniční osvědčené materiály,které mají  takzvaný FLL  atest,pro tuzemského zákazníka by vědomí,že má na střeše  tento  výrobek,měl být zárukou klidného spánku. Tyto  hydroizolace bývají buď na  bázi asfaltových pásů s měděnou  fólií nebo s polyesterovou poměděnou vložkou,některé  firmy používají plastové fólie,které by měly být tlusté  alespoň dva milimetry.)

Podobná situace nastane,  když chce například někdo ušetřit na  parotěsné zábraně  a do tepelné izolace se dostane vlhkost. Pak už je jen otázkou  času,kdy se z izolační hmoty stane perfektní vodič tepla  či naopak zimy a kdy  mráz postupně rozruší celou skladbu  střech.

Odborně je třeba  posoudit také  sklon střechy. Nejoptimálnější sklon je od dvou do pěti procent.  Pokud je menší,jsou problémy při odvodu vody,pokud je větší,  musí se do  systému přidat zábrany,které by při lijáku  zabránily splavování půdy. Obecně  lze zelené střechy postavit  až do sklonu 35 – 45 stupňů.

Nechat si udělat zelenou střechu  neznamená,že si na střeše domu zařídíte menší pole,na  kterém je možné pěstovat  mrkev nebo cibuli. V tenké,zhruba  deseticentimetrové vrstvě zeminy,která se  používá u nejlevnějších  zelených střech,se osazuje takzvaná extenzivní zeleň (má obvykle malou stavební  výšku a plošná  hmotnost vlastního vegetačního souvrství  se obvykle pohybuje od 90 do 200 kg/m2.  Vlastní výška střešního  substrátu se zpravidla pohybuje od 60 do 150 mm podle  zvolené  technologie a druhu rostlin. Jedná se o neudržovanou zeleň s  vhodně  zvoleným výběrem nenáročných rostlin,jako jsou  rozchodníky,netřesky a  suchomilné trávy. Tyto rostliny jsou  dlouhodobě schopné snášet extrémní podmínky  na střeše  a postačí jim poměrně malá vrstva substrátu. Obvykle není  realizován  zavlažovací systém. Tento typ zeleně je nejčastější.  Navrhuje se zejména z  estetických důvodů,ale střechy s extenzivní  zelení jsou v řadě případů  požadovány i z ekologických  důvodů jako náhrada za zastavěné plochy. Tyto  střešní  zahrady nejsou určeny k pobytu osob a proto se někdy kombinují  s terasami)

Skutečnou parkovou úpravu  s intenzivní zelení si může dopřát  jen ten,kdo podstatně  zvýší vrstvu substrátu. Aby mohly na střeše růst keře,  musí  být vrstva alespoň čtyřiceticentimetrová,menší stromy potřebují  ještě  více. Pod vrstvou hlíny musí být navíc drenážní  vrstva z kačírku nebo podobného  materiálu,která má schopnost  odvádět přebytečnou vodu za deště a naopak v  období sucha  ji co nejvíce zadržovat.

Hmotnost zeminy tohoto systému po  nasycení vodou však bývá větší než tuna na metr čtvereční.  S takovou zátěží se  musí počítat už na rýsovacím prkně  projektanta a nepoužívá se proto při běžných  rekonstrukcích  domů.

Jakýmsi mezistupněm mezi těmito dvěma extrémy je  střecha,která je osetá travinami a bylinami,které spojí  malé keříčky  rozchodníků v souvislou vrstvu zeleně.

Kolik toho střecha vydrží a jak je to s cenou?

Na střeše s nosností 150  až 300 kg/m2 je  možno založit pouze takzvanou extenzivní zahradu,tedy pouze  ji  ozelenit. Na střeše s nosností nad 300 kg/m2 lze uvažovat  o náročnějším  projektu.

Jak ale  možné zatížení zjistit? „Při výpočtu zatížení střechy  se musí brát v  potaz několik aspektů: všechny materiály  na střeše ve stavu plného nasycení  vodou,maximální zatížení  rostlinami,sníh a také nahodilé zatížení osobami,“ 

Kdo  chce  pouze zelený porost,může počítat s cenou kolem 1700 korun  za čtvereční  metr. Kdo by raději složitější projekt,kdy  mu střecha poslouží jako skutečná  zahrada,může se dostat  klidně ke 4000 korun i více na čtvereční metr.